Vabank

Tak před několika dny jsem se měl zařadit mezi šťastné ženáče, ale místo toho se rozcházíme a dost to bolí.. Prostě z vás čtenářů udělám veřejné vrby.. Prožili jsme spolu mnoho dobrých ale i perných chvil, které nás stmelily a vytvořily nám dobrý základ pro naše manželství. Byli jsme si vzájemnou oporou, vzájemnou radostí a štěstím. Chystali jsme svatbu a když už byly na čase koláčky a sv. oznámení, přišlo z její strany že si je nejistá.. z mé strany přišlo ujištění, ale nebylo pravé..už skoro půl rok jsem to probíral a věděl jsem, že to ekonomicky neutáhnu.. takže místo toho abych řekl pravdu, předstíral jsem, že je vše v pohodě, protože jsem byl naučený, že na jeden nádech, na jeden zátah všechno musím zvládnout..jenže pak to na mě dopadlo takovým způsobem, že jsem nebyl schopný se soustředit na nic (což je v mojí práci blbý, když visíte na laně a nezajistíte se dobře). Dostal jsem od života solidní facku. Došlo mi že pokud dělám jiný obor než co mám vystudovaný, nutně potřebuju kvalifikaci, abych měl šanci na lepší práci a více času pro nás dva a časem pro rodinu (ono dělat každý den v průměru 11h těžkou, fyzicky náročnou práci za 90kč/h není žádná výhra). Takže to byl důvod proč jsem to stopnul. Což jsem to podělal na celý čáře.. Sebral jsem jí jistotu a pak četl jen smsky jak se dívá na nedošitý svatební šaty a pláče.. Takže to bylo rozsekaný na hadry.. Pak odjela do Medju, pár dní se neozvala, bylo i předtím pár hnusných podpásovek, z obou stran.. A nebyli jsme šťastní, nebylo najednou nic, tak jsem udělal největší pitomost a dal konec v smsce.. Nechtěl jsem abychom se trápili dál oba dva.. bylo pár dní ticha a teď si opět píšeme a já zjišťuju, že něco pochopila, něco jsem pochopil já, ale prostě to hodně bolí..zjistil jsem že některé věci jsou jinak než byly.. že láska je tam stále, sice dost orvaná jako strom po bouřce, ale stále drží.. myslím že to chce čas, aby se vše urovnalo a rány se aspon trochu zahojily..Do toho má doma nesnesitelnou situaci a od září ji hrozí, že bude muset z domu, protože se nesnese se svou nevlastní matkou (je adoptovaná) a já mám leda tak na to abych vyžil do příštího měsíce.. Kdo může, prosím vás o modlitbu, protože já už se modlit nedokážu.. A kdo má v kapse schovanou praktickou radu, tak budu taky moc rád..

Ztrácím vše - vlastní blbostí - na čem mi kdy v životě záleželo, pro co jsem žil a obětoval co jsem měl.. Hraju vabank, všechno nebo nic..

Díky.

ps: doporučení pro všechny muže - nebojte se říct něco jen z obavy, že se vám partnerka vysměje nebo to bude považovat za směšné, raději riskujte toto, než to držet v sobě půl roku.. ono to stejně jednou vyjde ven, tak se toho vyvarujte, ať nehrajete vabank jako já..