Pět životních pravd o mužství

Jak se z chlapce stane dospělý muž? Jsou svébytné pravdy se kterými se každý mladík musí konfrontovat, odžít si žal, který v něm vyvolají a nakonec v něm spatřit své konečné osvobození a oslavit jej. Až je budete číst, uvidíte, že jsou ve svých důsledcích zničující - váš život nebude již nikdy stejný, pokud je přijmete. Jsou to klíče ke svobodě. Tady jsou:

1. Jednou zemřeš.

2. Život je těžký.

3. Nejsi tak důležitý.

4. Ve tvém životě nejde o tebe.

5. Konečný výsledek nemáš ve svých rukou.

Těch pět pravd je, jak jste si asi všimli, pravým opakem pilířů konzumní společnosti. Většina lidí a všichni mladí lidé, které život ještě nezlomil, staví svůj život na jiných základech. Když se nám nepodaří tyto pravdy přijmout staneme se (zůstaneme?), kulturou chlapců v mužských tělech.

Jednou zemřeš

Po většinu historie je smrt všudypřítomná - neustále jsme jí viděli, cítili její pach, dotýkali se jí. Zvířata jsme zabíjeli holýma rukama. Lidé viděli smrt svých členů rodiny, omývali je, připravovali je k pohřbu.. Dnes je před námi smrt skrývána a to je velká škola, protože smrt je velký učitel. Kdybyste cítili, že brzy zemřete, že se možná nedožijete večera, žili byste tak jak žijete? Dokud nevidíte smrt zblízka, nevěříte opravdu v její skutečnou existenci. Obvzlášť těžké je představit si naši vlastní smrt a vyhýbáme se myšlence na ni. Ale musíme se s vlastní smrtelností vyrovnat. Když to dokážete, žijete intenzivněji, zbytečně neriskujete, nepotloukáte se bezcílně životem, vážíte si každé minuty svého života, opouštíte věčeřadlo vašich strachů a starostí.. 

Já sám mám na nočním stolku ve fotorámečku malý lístek papíru, natočený tak abych na něj před usnutím viděl. Je na něm napsáno: Kdybych dnes zemřel.. Tyto tři slova mi každý den umožňují žít intenzivně svůj život, v práci, ve vztahu, v odpouštění, v duchovním životě. Neříkám, že každý den, ale zřetelně cítím, jak se odlamují kusy sobectví, sebestřednosti. Prostě taková malá každodenní smrt.

Pokud by vás až do morku kostí prostoupilo vědomí, že váš život může kdykoliv skončit, jak by to změnilo váš život? Změnil by se váš přístup k využívání tohoto času?

Život je tvrdý

Vaši rodiče, učitelé i společnost vám neustále zdůrazňují, že všecko se dá zvládnout. Že klidný a pohodový život není nic nemožného. A nejenže je možný, ale že byste o něj měli dokonce aktivně a neúnavně usilovat. Stačí jen ,,tohle koupit, tohle si udržet, toto zajistit, toto naplánovat", vždy se správně rozhodovat - a všechno bude dobré. Není nic špatného na tom, když vás takhle někdo vede, není špatné se snažit, ovšem jen tehdy, pokud si uvědomujete, že ve skutečnosti to nikdy nebude stačit. Je tu fakt, kterému se musíte naučit porozumět - a to ten, že v životě nikdy nebude všechno dobré. Mnoho věcí z nichž se skládá dobrý život - angažovat se ve světě/církvi, milovat druhé lidi, zajímat se o dění v ČR.. - vás vystavují riziku a nepříjemnostem. Skutečně hodnotné věci vyžadují velké úsilí. Musíte se tedy rozhodnout. Pokud je vaším kritériem ,,snadnost", smiřete se s tím, že se budete nudit. Pokud je vším cílem bohatý a naplněný život, můžete stoprocentně očekávat, že to někdy bude bolet. Můžete se na bolest připravit a zvítězit nad ní - ne hned, ale postupně, s tím jak budete získávat zkušenosti a moudrosti. Můžete se povznést nad všechny své vzestupy a pády, můžete spočívat v trvalé radosti ze svého bytí a nevkládat do svých neuspěchů celé své srdce- to vám umožní udržet si odstup i od svého nejhlubšího žalu. Richard Rohr o tom píše:

Drsné a něžné, obtížné a snadné, bolest a extáze se navzájem nevylučují, nýbrž se ve skutečnosti vzájemně umožňují. Předklánějí se a zaklánějí jako tanečníci, třebaže poklonit se bolesti a nezdaru je obtížnější.

Rohr tím říká, že naše emoce stojí na relativním. Je nesmírně důležité porozumět přílivu a odlivu radosti a smutku, nezbytnosti bolesti a utrpení. Kniha Kazatel obsahuje (pro mě) jeden z nejpůsobivějších textů jaké kdy byly napsány: ,,Všechno má určenou chvíli.. je čas plakat i čas se smát, čas truchlit i čas poskakovat.." Když pochopíme pomíjivost toho všeho osvobodí nás to. Zvykněte si na to, že námaha, zklamání, utrpení a ztráty jsou součást lidské existence. Pak vámi nic neotřese a s tímto vědomím se vám podaří překonat těžká období, nepřestanete se těšit na lepší časy a budete si je umět vychutnat až přijdou.

Nejsi tak důležitý, ve tvém životě nejde o tebe

Vzdát se sebestřednosti je normální a přirozenou součástí dospívání. Miminka a batolata mají pocit že jsou středem vesmíru a součástí lidské role je přizpůsobovat se jim, protože právě tím je zajištěno jejich přežití. Další znaky vývojové psychologie dítěte znáte, takže je vypisovat nebudu. Nakonec se však musí dojít k definitivní proměně, která přichází(přicházela) okolo čtrnácti let (domorodé kmeny, iniciační rituály, transformace). Mužství je mnohem zábavnější než chlapectví. Když se vzdáte své sebestředného uspokojení potřeb v zájmu většího dobrodružství, jímž je život dospělého muže, můžete toho prožívat mnohem, mnohem víc. Na této zemi žijí miliardy tvorů, lidí i zvířat. Můžete se k nim připojit a kooperovat na tom, aby se zde žilo lépe a během tohoto procesu navazovat hluboké vztahy. Když však na první místo postavíte sebe sama, klesnete do bláta. A každému to bude jedno. Životní radost pramení ze sounáležitosti. Musíte svou pozornost odpoutat od sebe sama a zaměřit ji na práci, kterou je třeba udělat. Když zpíváte, mluvíte, stavíte, učíte, řídíte podnik, vedete druhé nebo jste vedeni, vždy si uvědomujte, že to děláte pro druhé. Budete to pak vnímat úplně jinak. Radost druhých lidí, se muže stát vaší odměnou.

Moje původní profese je záchranář, ale svůj hluboký smysl jsem našel v opravách starých kostelů, kaplí, sakrálních staveb obecně, ve výškových činnostech, vše v čem uplatním svou šikovnost. Skutečnost že před staletími někdo postavil místo, kde můžu trávit čas s Bohem a skutečnost, že já mohu toto místo udržet pro další generace co přijdou po mě je mou radostí a odměnou.

Konečný výsledek nemáš ve svých rukou

Toto poznání, je pro spoustu mužů tím nejvýznamnějším. A to nikoliv jen pro ty, co jsou posedlí touhou mít vše pod kontrolou, ale i pro mnoho dobrých mužů - kteří se snaží svět změnit k lepšímu. A i já s tímto přijetím stále bojuji.

Těchto pět pravd o kterých jsem se tak moc rozepsal, lze snadno interpretovat nesprávně  ve smyslu: ,,život nestojí za nic, vys** se na něj". Jedinou rozumnou odpovědí je vykopat si jámu a zálezt do ní. Mnoho lidí to tak dělá.

Jednou zemřeme, ale na tom koneckonců nezáleží; důležité je to, že nyní žijeme. Život je těžký, ale nikdy se nemusíme cítit sami. Nejsme moc důležití, tedy ne důležitější než ostatní, nicméně každý z nás je jedinečný a zvláštní a má na tomto světe svou vlastní roli. Ve vašem životě nejde jen o vás. Uuuf..jakou úlevu nám to přináší! Konečný výsledek nemáme ve svých rukou - ale i tak na něj máme velký vliv. Jsme částí velkého příběhu, který bude pokračovat ještě dlouho poté co odejdeme. A role kterou v něm sehrajeme, má své nezastupitelné místo.