Jak hřešit s úsměvem

Některé otázky je lepší nechat bez závěrů 
A radši bych odhalil sebe než svojí pozici 
Někdy zvažuji svoje váhání 

Tento den by mohl být ten nejhorší vůbec 
Nechci prostě odpočívat, nechci popadat dech
Protože jsem nemocný a unavený z "budeš ok", "je to v pohodě"

Zajímalo by mě, jestli ty věci, co jsem kdysi udělal byly jen proto, abych byl lepší
Abych si nahradil stálou hanbu za svojí existenci
A určitě bych splatil sám sebe ve svém zoufalství
Tady a teď vyjádřím svojí situaci

Čím víc přes mě svítí světlo
Předstírám, že zavírám oči.
Čím víc mě požírá temnota
Předstírám, že hořím jasně.

Dnes, tady, není nic pořád špatné, ale nic není pořád správné
Takové kruté protiřečení
Jsou překročené hranice, není to lehké popsat.
Jsme zrození k váhavosti?
Je tu vždy něco nové, nějaká stezka, která předpokládá, že ji vybereme,
bez přesného rýmu nebo důvodu?

Čím víc přes mě svítí světlo
Předstírám, že zavírám oči.
Čím víc mě požírá temnota
Předstírám že hořím jasně.

Mám pocit, že není potřeba konverzace