Nad kávovou sedlinou
Přemýšlím, o nás dvou a o mě samém,
Nad soumrakem vycházejícího slunce
Pochodují malí vojáci smrti
Umírají s každým mým výdechem
Zas a znovu
Vyhasíná popel..
Ty, tak mladá,
Vlasy tvé krásné jak vlající hříva divokých koní
Tvé rty-chutnají jako zralé ovoce
Oči modré jak čisté nebe
Nádherné perly skvící se v tvém úsměvu
Nohy rychlé a pružné
A spadnout do koše s jablky tvými...
Jsi život, růže, žena co jen tak nikdo nemá
Můžu Tě mít?
Nebo jsem moc drzý?
Chtěla bys?
Nebo je moc brzy?
...
Otázka na níž nemám odpověď, aspoň ne hned..
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.